Vlastní bydlení v širším centru Bratislavy si architekt Eduard Jančík navrhl v duchu zenových principů. Rekonstrukce bytu, který zdědil po babičce, je imaginárním návratem ke kořenům a zároveň zrcadlem architektových preferencí, které se nesou na vlně čistoty a velmi nevtíravé noblesy.
Rozloha: 75 m2
Architekt: Ing. arch. Eduard Jančík
Překopání dispozice
Nejprve si architekt Jančík v tomto konceptu pohrál s úpravou dispozice. Interiér v cihlové bytovce z padesátých let měl obrovskou výhodu – s výjimkou jednoho pilíře byly nosné příčky pouze ty obvodové, s vnitřními tedy mohl autor návrhu zacházet podle vlastního uvážení.
Přestože interiér působí vizuálně spoře, filigránsky si poradil s provozní logistikou. I původní obdélníkový půdorys podélně předělovala vstupní chodba, která vymezovala teritoria denní a noční části. Předsíň ústila do hygienického zázemí se samostatnou toaletou a menší koupelnou.
Berouce v úvahu hru světla a ruchy zvenčí, se dispoziční garde noční a denní části prohodilo. Samostatná kuchyně sousedící s obývacím pokojem se po starém dívala do uzavřeného dvora, dvě ložnice byly otočeny do ulice.
moderní ložnice s čalouněným čelem postele, kávovým závěsem, nástěnnou lampou
Stylové doplňky umocňují také klidnou atmosféru ložnice. Zdroj: Tomáš Manina
Logice změněné dispozice nahrával i fakt, že okna v tichém dvoře jsou orientována na severovýchod, což je ideální strana pro odpočinkové místnosti. Opozitní denní část si dnes může do sytosti užívat benefity slunečních paprsků do pozdního večera a díky své otevřenosti se zhluboka nadechla.
Hygienické zázemí zůstalo tam, kde bylo dříve. Duplexní formu však nahradil monoprostor. Z hlediska přísunu denního světla žila vstupní chodba v předešlé dispozici dlouhá léta ve velmi postním režimu. Na vizuálním dojmu jí nepřidávaly ani různé příčkové odskoky a množství dveří, kterými se vcházelo do jednotlivých místností.
